Na Ronde van Overijssel (1.2) se stalo, co se stát nemělo: od hlavního pelotonu se oddělila silná skupina bez účasti ATT Investments. Jezdci ATT týmu se ale postarali o to, aby byla po 35 km těžké dřiny dostižena a ve spurtu početné hlavní skupiny získali Matúš Štoček osmé a Bartosz Rudyk desáté místo.
Foto: Ronde van Overijssel, Filip Bezděk
Závod, na kterém v naprosté většině případů vítězí pravověrní sprinteři, se uskutečnil po sedmdesáté. Jeho trasa dlouhá 205 km je charakteristická minimálním převýšením, zato vede po úzkých cestách plných zatáček. Na start se postavilo 25 týmů většinou po 7 lidech. Bylo tedy jasné, že se vše bude točit okolo poziční jízdy.
Jelikož šlo o závod Holandského poháru, bylo tu s výjimkou Visma-Lease a Bike Development všech dalších sedm domácích Conti týmů, a také dalších sedm klubových. Ze zahraničí startovaly Conti týmy z Austrálie (ARA a BridgeLane), Německa (Storck-Metropol a Lotto Kern-Haus PSD Bank), dále Israel-Premier Tech Academy, v Makedonii registrovaný multinárodní Novapor Speedbike i kanadský Ecoflo Chronos. A také dva české: ATT Investments a AC Sparta Praha.
45 km před cílem se šestičlenné skupině podařil únik. Pět silných domácích týmů v něm mělo zastoupení, takže všichni měli zájem jet. Jejich kolegové za nimi se úspěšně snažili mařit snahu všech, kteří pracovali na dostižení vedoucí skupiny. Mezi, těmi, kteří se snažili vedoucí skupinu dohnat, vynikaly dva týmy: domácí Diftar a ATT Investments.
Za cenu pořádné dřiny se s konečnou platností podařilo s vedoucí skupinou spojit až 10 km před cílem, kdy výrazně očesanou, přesto stále velmi početnou hlavní skupinu přivezl dopředu po dlouhém stíhacím sólu Matúš Štoček.
Ve finále to pro tým ATT začalo vypadat velmi nadějně: v dané chvíli se pohybovali na třech místech v první desítce. Nakonec ale zvítězil Declan Trezise (ARA), druhý zakončil sprinter Israele Odet Kogut, kterého sem pro tento závod poslali z prvního týmu, a třetí se umístil sprinter VolkerWessels Coen Vermeltfoort.
Matúš Štoček byl se závodem spokojený "Těšil jsem se. Už jsem tu závodil. Po Bretani jsem se přesunul rovnou do Holandska. Začátek byl ale úplně jiný, než jsme to v minulosti zažili. Prvních snad sto třicet kiláků se šlo klidně, pak se ale začalo závodit. My zaváhali, když odjela silná skupina. Museli jsme to začít lepit. Kluci dělali, co mohli. Nakonec jsem musel začít tahat i já, což mě na konci chybělo, ale s umístěním a prvními UCI body, stejně jako s prvním náznakem návratu do formy jsem spokojený."
Petr Dlask: "Naším cílem bylo jezdit co nejvíc vepředu, protože na úzkých cestách snad s tisíci zatáčkami, za kterými se to zvedá a zrychluje, je víc než kdy jindy důležité pozičně nezaváhat. Chtěli jsme, aby neujela žádná větší skupina a abychom dostali do spurtu Matúše a Bartosze. Bohužel kolem 45 km před cílem odjela silná skupina, kde jsme nebyli, ale kluci se dokázali zmobilizovat a měli podstatnou zásluhu na tom, že se to sjelo. Přitom ale utratili spoustu sil, které pak chyběly v samém závěru."